Kdo si hraje, nezlobí

Po sedavé práci je třeba se protáhnout a tak vyrážíme do ulic. Projít dvě stě metrů tou naší je pěti až desetiminutová akce. Od té doby, co Markus ukázal klukům, že taky umí hrát fotbal, je třeba se s každým bývalým spoluhráčem pozdravit. „Markos, Markos!“ je písnička naší ulice. S mým těžko zapamatovatelným jménem si holky nedělají hlavu, někdo jednoduše vykřikne "forendžíí, forendžíí" (běloch) a z branek se za okamžik seběhnou děti z celé ulice. Pak se všichni chytneme za ruce a jako had se protáhneme na hlavní třídu.

Vyhládlí po práci vyhledáme jednu z našich oblíbených restaurací. V několika už jsme stálými hosty a slečny tuší, co si kdo z nás objedná. Posledně jsem je zmátla, když jsem si neobjednala dobromyslový čaj. Etiopský způsob stolování je sociální událostí, běžně se jí rukou a všichni z jednoho velkého talíře. Jeden zvyk ovšem turistický průvodce nedoporučuje vyzkoušet. Je jím vzájemné krmení se, na znamení dobrého přátelství. Ale jakápak hygiena, když vám kamarád nabídne chutné sousto? ;)

A po jídle oddych na dětském hřišti..

Anebo na ulici, pingpong, fotbálek, billiard, na každém rohu. Menší děti jsou s hračkami velmi vynalézavé, představte si, s čím si hrály ty naše před sto lety. Kuličky, skákací panák v hlíně a honění obruče s klacíkem v ruce. A s novými materiály přicházejí nové možnosti, petanque s víčky od piva a kamínky, provázek jako švihadlo, kačenku na provázku nahradí pet flashka na provázku, no a napíchnout sešlápnutou pet flashku na klacík a nabírat s ní vodu z kaluže? Zábava na půl dne :) Skutečný trénink tvořivosti, pokaždé se musím zamyslet nad množstvím hraček, kterým obklupujeme naše děti..

Kdo najde Mali v bazénu?

Přitáhnout pozornost širokého okolí je snadné, zpočátku nepříjemné, ale člověk se brzy adaptuje a najde si hravou cestu, jak s místními vyjít. Úsměv, pozdrav, pomrkávání, "denadeš?" (jak se máte?), "denanen" (dobře, dobře), "ou,..amhariňa?" (mluvíte amharsky?), "tiniš, tiniš" (trochu), taková je každodenní komunikace na ulici, ve srovnání se severskými chladnými tvářemi více než příjemná. A tu nepříjemnou vyřeší humor, "where are you going?" ptá se nás co minutu každý tuktuk, který nás míjí. "Addis abeba" je odpověď, která dá jasně najevo "díky, nechceme svézt :)".

Nicméně svléci se do bikin na koupališti mezi padesáti místními muži (a dvěma ženami v plavkách, které by se daly nazvat minišaty) chtělo kuráž. Nepřehlédnutelnost, zvláštní pocit vyvolané pozornosti a očekávání, co se bude dít...a pak "hop do vody" a namočeni jsme v tom všichni;)

..a po hravém dni spokojeně tuk-tukem domů, "very konžo decoration" rozloučili jsme se s řidičem (konžo - krásný) a vyrazili pozdravit děti z naší ulice...