See you soon

 Addis Ababa, letiště, 4 hodiny do odletu. Vybírám fotky do posledního příspěvku na blogu a těsně za mými zády se vytvořil hlouček zvědavců, který zaujatě a bezostyšně přihlíží mojí činnosti. Rozumím, že se baví o mě, ačkoli víc nerozluštím. Chování, které bychom doma nazvali troufalým, tady vnímám jako dětské zaujetí, otevřenost, komunikativnost a uvědomuji si, že právě tohle mi bude brzy chybět. 

 Během tříměsíčního pobytu s Mali a Markusem jsme se nedokázali shodnout na tom, který národ si nejvíce stěžuje a negativizuje, zda ten český, německý či francouzský. Každý jsme nekompromisně bojovali za ten svůj a všem nám bylo jasné, že ten místní usměvavý to nebude. Tak tomu alespoň nasvědčoval náš vnější zaujatý pohled. Tváří v tvář nedostatku si člověk uvědomí lépe, co skutečně má, na čem záleží a jak pokřivné dokáží být hodnoty konzumní společnosti. 

Čas odjezdu se pomalu nachýlil. Mysl ještě stále očekává probuzení do teplého afrického rána, skutečností ovšem bude svěží český podzim. Než jsem si vychutnala svojí poslední kávu v její domovině, stihla jsem dokončit mapu města, která snad v budoucnu poslouží turistům.

A pak už nezbývalo než se rozloučit s "městem na břehu jezera" procházkou kolem vody a ponořením se do života místní fauny a flory.

 Addis Abeba, letiště, 3 hodiny do odletu. Hlouček zvědavců za mými zády zjistil, že pěkné obrázky na monitoru nejsou z mojí země, ale z té jejich krásné a bohaté.

 A nezbývalo, než se vydat domů na sever...kdo mě najde v místním dopravním prostředku, dostane za odměnu čerstvou a voňavou kávu....  

brzy naviděnou ;)

Co se dělo v září

Sedmého října dopoledne jsem měla přistát na ruzyňské letiště a touto dobou si užívat kakao a český chléb s máslem a rajčetem ze zahrádky. Věci se ovšem pohnuly nečekaným směrem a já zůstávám o tři týdny déle. Září bylo pracovní a nejen to...co všechno jsme stihli?

Založit zápisník komentářů z ulice...setkání s koníkem je příjemné, setkání s Habešanem někdy více než zábavné, prozatím vede komentář "do you need a boyfriend?"

Navštívili jsme ohňový svátek Meskel, který oslavuje znovunalezení Ježíšova kříže císařovnou Helenou...to bylo tak, že se rozdělal oheň, jehož kouř se stočil a dopadl na místo kříže, který byl několik stovek let neznámo kde a protože zájem o jeho držení byl velký, rozdělil se na čtyři díly a jeden z dílů doputoval do Etiopie. Na počest jeho nalezení se v každé vesnici a městě vztyčuje obrovská hranice, kde skupina kněží a tanečníků v barevných krojích zpívá a tančí.

Prošli jsme se etiopskou krajinou mezi kaktusy

 guávovníky

a kávovníky

 

Dokončili jsme projekt a úspěšně ho odprezentovali před představiteli města

 

Navrhli pár jednoduchých úprav veřejného prostoru

Rozloučili jsme se s kolegy

..i s Fornusi, která se o nás po tři měsíce starala jako o vlastní děti, vařila čaj a kávu, občas vyprala, umyla boty, naučila se pár slov anglicky od nás, my amharsky od ní a pobrečela si, když jsme odjížděli

A rozloučila jsem i s Mali a Markusem, kteří už jsou doma v Německu a ve Francii.

Strávili jsme poslední společný večer v Addis,

kde jsem po třídenní proceduře úspěšně prodloužila víza,

odměnila se Veronica burgrem za trpělivost

 

A šťastně se vrátila domů do Bahir Daru, kde strávím příští dva týdny prací na nové turistické mapě města.

... na viděnou při volbách;)