Jak se bydlí a modlí, výlet na polostrov Zege

Modlitba a práce, takový je život v klášterech na ostrovech jezera Tana. Najdete jich tu přes třicet a na nich pár mnichů či mnišek, odříznutých od světa, občas zásobovaných jídlem, pijících vodu z jezera. My se v něm neodvážíme smočit nohy, protože je zamořené bilharziemi. Menší ostrov nalevo obývají mnišky, muži mají vstup zakázán, větší je pak mužský. Naším cílem byl ovšem poloostrov Zege (v pozadí) a protože je poznávání okolí součástí naší pracovní náplně, vydali jsme se na něj s environmentalistou a šprýmařem Teddym.

Po hodinové plavbě jsme zakotvili u břehu poloostrova a vydali se pěšinou nahoru ke klášteru. Většina obyvatel se živí pěstováním kávy, která se v lese přirozeně nachází.

A přivýdělkem jsou pak suvenýry pro turisty.

Mezi ty tradiční patří malby na kozí kůži, barvy jsou přírodní, vyrobeny z toho, co les dá.

Při vstupu do kláštera nás nikdo nekontroluje, procházíme vstupním branou do areálu několika staveb a zeleninových zahrádek.

Kostel je údajně ze 14.století, střecha bude novější. Půdorys typického ortodoxního kostela tvoří dvanácti-úhelník, který symbolizuje dvanáct apoštolů. Na znamení pokory si zouváme boty a vstupujeme dovnitř.

Samotnou stavbu tvoří tři soustředné stavby v sobě, které vytváří tři prostory. Vnější dva jsou určeny lidem při bohoslužbě (zvlášť muži a ženy), do vnitřního smí vstoupit pouze mnich či farář.

Vnější prostor je navíc určen hudebníkům, tady se při mši bubnuje:)

Konstrukce je údajně přes půl tisíciletí stará, dřevo, hlína, sláma.

Řada vysokých dřevěných dveří s biblickými výjevy propojuje vzájemně všechny tři prostory.

Ačkoli se mi to zdálo neuvěřitelné, tyto malby prý pocházejí z 16.století (malba na bavlně připevněná na hliněnou stěnu).

Cestou zpět jsme poprosili našeho průvodce, aby nám ukázal typický obytný domeček. Vybral jeden modrozelený, ve kterém nás přivítala starší usměvavá paní.

V pořádné domácnosti nemůže chybět televize.

..a káva jakbysmet..

 

cestou zpět už nás vyhlížely bahir-darští pelikáni

A co na to děti?

První „pracovní“ týden za námi, plni nadšení a energie jsme se do něj vrhli. Pondělí bylo slibné, vypravili jsme se s naším místním partnerem Getinetem na městský úřad (provizorní plechová budka) pro informace, podklady a mapy, bez kterých nemůžeme pořádně začít. Před kanceláří „city managera“ postávala skupinka místních, tak jsme se zařadili mezi ně, aby nás po hodince čekání manažer mile přivítal. Getinet, nervózní z hloučku čekajícího za dveřmi a jistě znalý „místní diplomacie“, setkání překvapivě rychle ukončil a tak jsme si chvíli na to potřásli rukou s vytíženým manažerem a odešli domů s prázdnou.

Brzy jsme pochopili, že start nebude tak rychlý, jak jsme si představovali, a abychom nasytili naši chuť a nadšení pro práci, vydali jsme se poznávat město po svých, čerpat od místních. Tak jako tu v mnohých situacích cítím „hendikep“ jako turista (to když prodavači automaticky nasazují desetinásobné ceny), jindy je to naopak příjemný i nepříjemný pocit privilegovanosti. Ředitel v dětské SOS vesničce nás přijal velmi přátelsky, snad jako bychom byli očekáváni, a tak jsme si hned domluvili workshop s dětmi na další den.

Děti byly živé a veselé, angličtina ani amharština nebyla skoro třeba a zadání bylo jasné: „namaluj svoje vysněné město“.

A abychom nezůstali jen u slov, vyzkoušeli jsme si to taky. Nechť se za dva měsíce ukáže, jak to dopadlo a co jsme vymysleli.

„rybář“ na papyrusu

Město na břehu jezera

 Dvousettisícový Bahir Dar leží na břehu jezera Tana, nejvýše položeného jezera v Africe, které se má stát součástí přírodní rezervací Unesco a my máme úžasnou příležitost být u toho

 Z jezera vytéká Modrý Nil (aktuálně v barvě bílé kávy), který se v Sudanu setkává s Bílým, a společně tečou do Středozemního moře

 Naším úkolem bude zatraktivnit město, které má velký potenciál stát se "modelovým zeleným městem", třeba takové palmové aleje nám možná nestojí za povšimnutí, ale v rámci Etiopie je to počin, v Addis aby člověk strom pohledal

a ulice, to je život

 přestěhovat dům z jednoho konce města na druhou bez auta, bez problému

 čisticí stanice obuvi, jedna na každých 100metrů

 "and avokádo džus, hulet ananas džus" (amharsky jeden avokádový a dva ananasové)

 příprava odpolední kávy

po vzoru ranních etiopských běžců kupuju boty za 450birrů s ambicí podívat se několikrát do týdne na vodní hladinu za rozbřesku

tenhle ptáček na kávovníku nám chtěl ujídat z oběda :)

Merkato, merkato a zpátky do minulosti

 "Merkato, merkato" volal řidič a my nasedli do přeplněného minibusu směrem k jednomu z největších tržišť afrického kontinentu, pečlivě vybaveni nebo spíše zbaveni veškerých baťohů, kabelek nebo předmětů, které se dají odstřihnout, vytrhnout z ruky či vytáhnout z kapsy.

 sedací bobky z koží kůže, 50 birrů (= 50kč) za kus

 katedrála sv.Jiří, patrona Etiopie, po které nás provedl sám arciděkan, ortodoxní křesťanství vyznává téměř polovina obyvatel a v Etiopii má hluboké kořeny, s tím souvisí i etiopský kalendář, který je od našeho posunutý o pár let a pár dnů, takže dnes se ocitám v roce 2005 a 11.září budeme slavit nový rok

 centrum třímilionové metropole :)

něco málo o kávě - Etiopie je její domovinou a podle provincie Kaffa nese svůj název, ještě jsme si nedopřáli několikahodinový kávový obřad, který začíná pražením čerstvých zrnek, tohle je jen běžný servis na podnose z trávy a s vůní kadidla za 4 birry (kačky), čaj (který se amharsky vyslovuje stejně jako česky) pak za 2 birry

 a tradiční "indžera" s ostrou bublající omáčkou za 25 birrů

po třídenní výčerpávající návštěvě Addis jsme se přesunuli o pár set kilometrů na sever k jezeru Tana, pramenu modrého nilu, za hrochy a krokodýly, do nevelkého města Bahir Dar, kde strávíme příští tři měsíce prací a zábavou