See you soon

 Addis Ababa, letiště, 4 hodiny do odletu. Vybírám fotky do posledního příspěvku na blogu a těsně za mými zády se vytvořil hlouček zvědavců, který zaujatě a bezostyšně přihlíží mojí činnosti. Rozumím, že se baví o mě, ačkoli víc nerozluštím. Chování, které bychom doma nazvali troufalým, tady vnímám jako dětské zaujetí, otevřenost, komunikativnost a uvědomuji si, že právě tohle mi bude brzy chybět. 

 Během tříměsíčního pobytu s Mali a Markusem jsme se nedokázali shodnout na tom, který národ si nejvíce stěžuje a negativizuje, zda ten český, německý či francouzský. Každý jsme nekompromisně bojovali za ten svůj a všem nám bylo jasné, že ten místní usměvavý to nebude. Tak tomu alespoň nasvědčoval náš vnější zaujatý pohled. Tváří v tvář nedostatku si člověk uvědomí lépe, co skutečně má, na čem záleží a jak pokřivné dokáží být hodnoty konzumní společnosti. 

Čas odjezdu se pomalu nachýlil. Mysl ještě stále očekává probuzení do teplého afrického rána, skutečností ovšem bude svěží český podzim. Než jsem si vychutnala svojí poslední kávu v její domovině, stihla jsem dokončit mapu města, která snad v budoucnu poslouží turistům.

A pak už nezbývalo než se rozloučit s "městem na břehu jezera" procházkou kolem vody a ponořením se do života místní fauny a flory.

 Addis Abeba, letiště, 3 hodiny do odletu. Hlouček zvědavců za mými zády zjistil, že pěkné obrázky na monitoru nejsou z mojí země, ale z té jejich krásné a bohaté.

 A nezbývalo, než se vydat domů na sever...kdo mě najde v místním dopravním prostředku, dostane za odměnu čerstvou a voňavou kávu....  

brzy naviděnou ;)