Narozeninová pizza v Gondaru

 Najít v etiopském městečku něco jako dort byl příliš těžký úkol a nepodařilo se nám zjistit, jak se slaví narozeniny po etiopsku, a tak jsme v supermarketu koupili dortové svíčky a vyhledali průvodcem doporučovanou restauraci. Sladké červené axumitské víno, postní pizza a dvanáct svíček. Kolem sedící vesele přihlíželi, když Markus a Mali zpívali klasický narozeninový song a já si něco přála při zfoukávání svíček. Přátelský personál byl pohotový a obdaroval mě další narozeninovou písničkou, která se hned na to rozezněla celým prostorem https://www.youtube.com/watch?v=FchMuPQOBwA

Dolila jsem si poslední doušek vína, Mali mi připomněla, že podle francouzské tradice se "poslední dolívající" do roka provdá či ožení, a pak jsme vyrazili směr tradiční etiopský "night club"...   ...thank you Mali and Markus ;)

 Před dlouhým večerem jsme ovšem stihli prochodit Gondar křížem krážem. Město čtyřiceti čtyř kostelů, z nichž většina byla kdysi vypálena muslimy, má velmi bohatou historii a po nějaký čas bývalo hlavním městem Etiopie. Hlavní atrakcí je komplex hradu ze 17. století spravovaný Unescem, díky kterému bývá Gondar označován za "africký Kamelot".

Fanoušci Pána prstenů by měli vědět, že Gondor nese jméno právě podle tohoto města, konkrétně je spojován s věží na gondarské knihovně (na fotce vzadu).

 Lázně, bazény, konírny, tržnice, knihovna, archív, taneční sály, jídelny, to vše vybudovaly postupně generace místních králů. Na tyhle věšáky z kravských rohů si odkládaly svršky před vstupem do sauny.

 Pár kilometrů od komplexu hradu se nacházejí Fasilidovy lázně. Kamenná stavba stojí uprostřed velkého bazénu, který se jednou za rok při křesťanské slavnosti napustí vodou, kolem se sejdou tisíce obyvatel Gondaru, kněz projde můstkem dovnitř, vede celou oslavu a na závěr místní naskáčou do vody.

  Debre Berhan je nepozoruhodnější kostel ve městě. Více než tři sta let starý trámový strop zdobí malby stovky andělů.

A jaký byl tedy závěr večera? Azmari bet není žádný night club v našem slova smyslu, ačkoli je tak nazýván. Prošli jsme přes ochranku do sklepního prostoru s vkusnou výzdobou a objednali si nealko za evropskou cenu. Etiopani rádi zpívají a tančí a právě tak vypadá místní zábava. Na podiu se střídali zpěváci a zpěvačky a mezi stoly vyšli tanečníci v tradičních krojích. Za nedlouho se prostor naplnil a energická hudba začala zvedat diváky ze židlí. Rozpoutal se souboj. Tanec jako hra, kdo z koho. Vypadá to tak, že tanečníci se pohybují mezi stolky a spontánně vyzývají sedící k duelu, ještě častěji lidé vstanou sami a začíná zápas. Dvojice se postaví proti sobě, představování netřeba a rovnou se vrhne do tance. Veškerý pohyb jde z ramen a rozvibruje celé tělo. Není jasné, kdo pohyb udává a kdo napodobuje, ale dvojice se pohybuje dokonale synchronně. Tanec nabírá na obrátkách a vrcholí často v kleče. Je jedno, jak dlouho trvá, zda tančí muž se ženou nebo muž s mužem, není vítěz, není poražený, je jen dobrá nálada. Na konci si dvojice podá ruce, obejme se a jede se dál, takže v jednu chvíli tančí skoro celá místnost. Pro nás je tento ramenní pohyb dost nezvyklý, ale vedle sedící evropanka směle konkurovala etiopské tanečnici (viz. video:)

 http://youtu.be/ric7jjHk5e4

Nedělní oběd, příjemná únava, spousta zážitků, autobusové nádraží, najít minibus směr Bahir Dar a hurá domů krajinou podivných skalních útvarů.