A po práci legraci 1

Měsíc jsme chodili ode dveří ke dveřím a pátrali po informacích, které by nám pomohly pochopit tohle etiopské městěčko. Cvičili jsme při tom svojí trpělivost, obezřetnost a rychlé jednání. Poznali jsme, že i setkání s úředníkem je setkáním člověka s člověkem a první schůzka bude více než získáním informací jen přátelským poklábosením. Naučili jsme se účinně zbavovat počítačových virů, kterých je ušetřen málokterý počítač ve městě. A pochopili jsme, že ochotných a schopných lidí se smyslem pro dobrou věc je tu dost. Pak jsme dali hlavy dohromady a našli deset obecných principů pro "šťastný a udržitelný život". Je jím doprava, bydlení, komunita, veřejný prostor, udržitelná energie, odpadové hospodářství, voda a potraviny, příroda a ekonomika. Prosperující město by se mělo rozvíjet ve všech těchto směrech a my se k tomu pokusíme přispět svými nápady.

a jak to dnes vypadá?

housing

Pokud se rozhodnete žít v Bahir Daru, máte několik možností jak bydlet. Je-li váš příjem nižší než dva dollary denně (situace velké části obyvatel) a máte pět dětí, nezbyde vám než si postavit nelegální domek ve slumu. Bez koupelny a záchoda, pro vodu budete chodit pár set metrů k veřejnému kohoutku. Budete-li předvídaví, pošlete svoje děti do školy namísto prodávání žvýkaček na ulici. V tomhle domku (max.10m2) žije osmičlenná rodina, situace je nevyhovující, ale není jiné volby. Bydlení pro obyvatele s nízkým příjmem je velkým tématem města i naším.

Populace se rozrůstá nesmírnou rychlostí, téměř každých deset let se zdvojnásobí. Město se na to snaží reagovat, staví se nové domy, ale často ne tím nejšťastnějším způsobem. Přitom by stačilo jen o něco důmyslněji plánovat na začátku a výsledek by mohl vypadat uplně jinak.

Pokud máte milion a půl birrů (korun) v kapse, tak patříte k místní "nejvyšší" vrstvě a můžete si za to koupit domek v této vznikající milionářské čtvrti. Prát a vařit vám bude služebná, budete v bezpečí, protože areál je oplocený a hlídá ho stráž. K tomu si budete muset pořídit pořádný bourák, abyste se sem vůbec dostali(po nezpevněných cestách), protože se nejedná o nic víc než obyčejný satelit za městem, kde nenajdete ani obchod, ani školu. 

sustainable transport

Co je příjemné na nepříliš rozvinuté zemi je fakt, že auto vlastní jen velmi malá část obyvatel a města jimi nejsou přeplněna. Otázkou je, jak tento stav udržet.

Jedním z řešení je podpora hromadné dopravy, která tu dnes víceméně nefunguje. Město sice vlastní tři autobusy, které obsluhují jednu linku, ale ne natolik efektivně, aby se je lidé naučili používat. Většinou nezbývá, než si na ulici stopnout "bažaž" neboli "tuk-tuk"(po indicku), který funguje jako taxik. Ve městě jich nebezpečně rychle přibývá, importují se z Indie a určitě nejsou řešením pro tří set tisícové město.

Pro změnu z Číny se importují kola. Cyklistika je velkým potenciálem pro rovinaté město a udržitelným způsobem dopravy. Stačí jen vytvořit příjemné a bezpečné podmínky pro cyklisty.

Většina obyvatel se ovšem pohybuje převážně pěšky. Ačkoli mnozí z nich nemají na výběr, pěší doprava by beze sporu měla být stále podporovaná. Chodci si také ušetří námahu s opravou kola, Čína hold nedodává nejkvalitnější kousky a není vyjímkou opravovat píchlou duši každý den.

a po práci..

Kolega Alex nás pozval na oběd. Zjišťovali jsme, co se sluší přinést jako poděkování za pozvání a místní nám doporučili nenosit nic Prý to není zvykem a máme pozvání oplatit za pár dní. Alex ovšem nezmínil, že oběd je zároveň narozeninovou oslavou jeho dětí Kaleb a Saron, a tak jsme mohli nakouknout pod rodinnou pokličku.

Po vydatném obědě alá švédský stůl začali přicházet kamarádi a kamarádky Kaleba a Saron. Zatímco my seděli v obývacím pokoji, děti se scházely v dětském pokoji a maminka jim nosila šťávu a domácí chleba. Po hodině musel být dětský pokojík plný k prasknutí a tak maminka zapálila svíčky ve tvaru šestky a jedenáctky a zavolala děti za námi. Čepičky, balonky, bonbony, dort a narozeninový song, nic nechybělo a všechno se dokumentovalo. Oslavenci se fotili na křesle postupně se všemi kamarády za doprovodu "happy birthday". Odměnou za desetiminutový pěvěcký výkon byl sladký dort. Tak sladký, že ho ani můj zmlsaný jazyk nedokázal dostatečně ocenit, zlaté české dobroty.

Netradičním zpestřením pro nás byl kávový obřad. Upražit čerstvá zrnka na ohni, rozemlít (dnes v elektrickém mlýnku, tradičně v hmoždíři), uvařit vodu, zalít postupně tři nálevy a vychutnat si chuť čerstvé kávy pod dýmem aromatické vůně kadidla. Všehovšudy několikahodinový proces, který etiopané nikdy neošidí. Upražit si kávu do zásoby? Kam na takové nápady chodíte... :)