Modlitba
a práce, takový je život v klášterech na ostrovech jezera Tana.
Najdete jich tu přes třicet a na nich pár mnichů či mnišek,
odříznutých od světa, občas zásobovaných jídlem, pijících
vodu z jezera. My se v něm neodvážíme smočit nohy, protože je
zamořené bilharziemi. Menší ostrov nalevo obývají mnišky, muži
mají vstup zakázán, větší je pak mužský. Naším cílem byl
ovšem poloostrov Zege (v pozadí) a protože je poznávání okolí
součástí naší pracovní náplně, vydali jsme se na něj s
environmentalistou a šprýmařem Teddym.
Po
hodinové plavbě jsme zakotvili u břehu poloostrova a vydali se
pěšinou nahoru ke klášteru. Většina obyvatel se živí
pěstováním kávy, která se v lese přirozeně nachází.
A
přivýdělkem jsou pak suvenýry pro turisty.
Mezi
ty tradiční patří malby na kozí kůži, barvy jsou přírodní,
vyrobeny z toho, co les dá.
Při
vstupu do kláštera nás nikdo nekontroluje, procházíme vstupním
branou do areálu několika staveb a zeleninových zahrádek.
Kostel
je údajně ze 14.století, střecha bude novější. Půdorys
typického ortodoxního kostela tvoří dvanácti-úhelník, který
symbolizuje dvanáct apoštolů. Na znamení pokory si zouváme boty a vstupujeme dovnitř.
Samotnou
stavbu tvoří tři soustředné
stavby v sobě, které vytváří tři prostory. Vnější
dva jsou určeny lidem při bohoslužbě (zvlášť muži a ženy),
do vnitřního smí vstoupit pouze mnich či farář.
Vnější
prostor je navíc určen hudebníkům, tady se při mši bubnuje:)
Konstrukce
je údajně přes půl tisíciletí stará, dřevo, hlína, sláma.
Řada
vysokých dřevěných dveří s biblickými výjevy propojuje
vzájemně všechny tři prostory.
Ačkoli
se mi to zdálo neuvěřitelné, tyto malby prý pocházejí z
16.století (malba na bavlně připevněná na hliněnou stěnu).
Cestou
zpět jsme poprosili našeho průvodce, aby nám ukázal typický
obytný domeček. Vybral jeden modrozelený, ve kterém nás
přivítala starší usměvavá paní.
V
pořádné domácnosti nemůže chybět televize.
..a
káva jakbysmet..
cestou
zpět už nás vyhlížely bahir-darští pelikáni
Žádné komentáře:
Okomentovat