První „pracovní“ týden za námi, plni nadšení a energie jsme se do něj vrhli. Pondělí bylo slibné, vypravili jsme se s naším místním partnerem Getinetem na městský úřad (provizorní plechová budka) pro informace, podklady a mapy, bez kterých nemůžeme pořádně začít. Před kanceláří „city managera“ postávala skupinka místních, tak jsme se zařadili mezi ně, aby nás po hodince čekání manažer mile přivítal. Getinet, nervózní z hloučku čekajícího za dveřmi a jistě znalý „místní diplomacie“, setkání překvapivě rychle ukončil a tak jsme si chvíli na to potřásli rukou s vytíženým manažerem a odešli domů s prázdnou.
Brzy
jsme pochopili, že start nebude tak rychlý, jak jsme si
představovali, a abychom nasytili naši chuť a nadšení pro práci,
vydali jsme se poznávat město po svých, čerpat od místních. Tak
jako tu v
mnohých situacích cítím „hendikep“ jako turista (to když
prodavači automaticky nasazují desetinásobné ceny), jindy je to
naopak příjemný i nepříjemný pocit privilegovanosti. Ředitel v
dětské SOS vesničce nás přijal velmi přátelsky, snad jako
bychom byli očekáváni, a tak jsme si hned domluvili workshop s
dětmi na další den.
Děti
byly živé a veselé, angličtina ani amharština nebyla skoro třeba
a zadání bylo jasné: „namaluj svoje vysněné město“.
A
abychom nezůstali jen u slov, vyzkoušeli jsme si to taky. Nechť se
za dva měsíce ukáže, jak to dopadlo a co jsme vymysleli.
„rybář“ na papyrusu
Ahoj, vysvětlil vám ten Getinet proč to tak utnul? :)) Nebo o čem jste se bavili před tím? Jestli jste nenarazili na citlivé téma..
OdpovědětVymazatSuper nápad s tím workshopem ;) ale první obrázky dětí mě dost zarazili.. přejí si bydlet na Manhattnu a mít uprostřed města velkou fabriku??? Nebo to asi vychází od rodičů, kteří nemají práci?
Ty další tři už jsou veselejší - to malovali taky děti, nebo vy? :) Ten první rukopis je mi nějakej povědomej..
btw. v tom jezeru jsou hroši? :)
Rybář luxusní :) Vyfoť mi ho při rybaření! ;)
Getinet spíš chtěl navázat nejdřív nějaký přátelský kontakt s městem a nechtěl jen přednést seznam našich požadavků, asi je to tu více postavené na osobní bázi...
OdpovědětVymazatOd dětí jsem vybrala trochu zavádějící obrázky, byly tam i obrázky s dětským hřištěm, kačenkama na jezeru, stromama apod., tyhle jsou od kluků(kluci tam většinou nekreslí lidi) a jednoduše vyjadřují "symboly bohatství"(banka, hotel, fabrika), z čehož může vyplývat, že společnost není dostatečně "ekonomicky nasycena" na to, aby myslela pouze na zeleň, životní prostředí, zábavu, kulturu, estetiku,..tak jak to asi děláme my...a jo, ty druhé tři jsou od nás a ten první není můj;)
..hroši v jezeru jsou, ale ještě jsme neměli štěstí je vidět :)
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazat:)) to byla provokace s tim obrázkem ;) Připomělo mi to spíš mojí kresbu. Tipoval jsem tě na barvičky a prostorové vyjádření.
OdpovědětVymazatZajímavý s těma obrázkama, to dává smysl.
Přeju trpělivost.. s místními hrochy i hochy.
Tak jsem se též přidala ke tvým nadšeným čtenářům, supr nápad s obrázky dětí. Mimochodem, jak se tam do té SOS vesničky dostaly? je to pod křesťanskou nebo státní organizací? addis abeba mne docela překvapila svou rozestavěností, dost velký kontrast s vaším městečkem, docela upravené, evropské. Každopádně to vypadá na pomaloučký proces..ps: kamarád, co byl ve střední Africe říkal, že potíž v afričanech je, že mají rádi svou pohodu a moc se nepředřou, všechno má svůj čas..panuje v Etiopii stejná pracovní morálka?
OdpovědětVymazata jinak posílám spoustu afrických pozdravů, snad se tatry vyvedly;)
VymazatAhoj psaliku, s pracovní morálkou je to přesně tak, no stress, s naší produktivitou se to nedá srovnat, nám by ovšem neuškodilo se inspirovat tou "pohodou"...která mě občas vytáčí, ale ve výsledku asi prospívá:)..na druhou stranu tu makají dost fyzicky, žádné stroje, lidská pracovní síla, na pohlaví se tolik nehledí, muži na ulici šijou oblečení a ženy staví baráky, tady naše sousedka si za víkend omítla celý dům :) ...a děti přesně nevím, jak se tam dostaly, určitě jsou to sirotci, ale víc nevím, SOS vesnička je tuším nekřesťanská, tipla bych na nějaký projekt "ze západu", každé dítě má svého sponzora a jinak funguje jako pěstounská péče, děti bydlí po deseti v domkách spolu s pěstounskou maminkou, která je tam s nimi šest dní v týdnu a celkově to zázemí vypadá hodně kvalitně..do "křesťanské" vesničky jdeme zítra..
OdpovědětVymazat